Advent je obdobím čtyř týdnů do Vánoc. Slovo „advent“ původem z latiny znamená „příchod“. Dny jsou stále kratší, venku je mráz a pošmourné počasí, možná už dokonce padá sníh. Je to čas v roce, kdy jsou noci nejdelší. Zároveň je to ale období těšení se – křesťané očekávají příchod Ježíše Krista na svět a všichni ostatní vědí, že už brzo tu budou Vánoce, čas dárků, dobrého jídla a pohádek. V moderní době rozjasňují temnotu tohoto období barevná světýlka, žárovičky na stromcích a všeobecná výzdoba. V dobách minulých však stačily čtyři svíčky – ty, které zaplanuly na adventním věnci.
I když by se mohlo zdát, že adventní věnec je tu, co je křesťanství křesťanstvím, není tomu tak. První předvánoční věnce se začaly objevovat až v 19. století a masového rozšíření se jim dostalo až ve století dvacátém. Také počet svíček na věnci se liší mezi desetiletími i jednotlivými církvemi. V současnosti najdeme u nás nejčastěji čtyři svíčky a každou adventní neděli se zapaluje jedna. V některých rodinách je potom zvykem umisťovat na věnec pět svící. Poslední zapalují na Štědrý den či Boží hod vánoční, na který se podle tradice narodil malý Ježíšek.
První neděle adventní
První svíčka se tradičně zapaluje o první neděli adventu, která připadá na přelom listopadu a prosince. Je nazývá železná a první svíčka se někdy zmiňuje jako svíce proroků a má připomínat biblické proroky, kteří předpovídali příchod Ježíše Krista, a přeneseně je tady symbolem pro naději.
Přestože se to nabízí, nemá pojmenování jednotlivých nedělí v adventním čase – železná, bronzová, stříbrná a zlatá – žádný symbolický ani historický význam. Tato terminologie vznikla až v moderní době.
Druhá a třetí neděle adventní
Další dvě svíce se zapalují o druhé a třetí adventní neděli. Druhá ze zapálených svící se nazývá betlémskou a je symbolem lásky a událostí, které se již brzy odehrají v Betlémě. Třetí svíčka je svící pastýřskou – z názvu je patrné, že připomíná zvěstování narození Páně pastýřům a také radost z toho, že příchod Spasitele se blíží.
Symbolika opět mluví celkem jasně. Zatímco za první neděli svítilo do temnoty jen jedno malé světýlko, nyní planou již tři plameny a zvěstují křesťanům naději na narození Krista a lidstvu připomínají, že již brzy se rok zlomí, slunce se začne vracet a dny budou delší a radostnější.
Slavnostní čtvrtá neděle adventní
Vánoce už jsou za dveřmi. Zapaluje se čtvrtá svíce, „andělská“, a do Štědrého dne zbývá už jen několik málo dnů. Čtvrtá svíčka je světlem klidu a míru, lidé by se spolu s jejím zapálením měli zklidnit a stáhnout do rodinného kruhu a očekávat příchod Vánoc.
Barvy svíček – je to nějaká věda?
Věda to rozhodně není. Pokud pro vás není důležitý církevní význam adventní doby a chcete zkrátka použít věnec na výzdobu domácnosti nebo jako hezké odpočítávání dnů zbývajících do Vánoc pro děti, pak zvolte takovou barvu, jaká se vám líbí nebo hodí k interiéru.
Jestli jsou pro vás tradice důležité, existuje několik variant. V římskokatolické církvi se často objevuje kombinace fialových a růžové svíce – tři kusy jsou fialové a ta, která se zapaluje na třetí neděli, je růžová. Obecně fialová barva symbolizuje pokání a v církevním vnímání je považována za barvu adventu, proto je fialová barva na adventních věncích jedna z nejčastějších. Objevují se také červené svíčky, které znamenají radost z blížících se Vánoc. Časté jsou také svíčky bílé, které připomínají neposkvrněnost a nevinnost Vánoc a také jejich slavnostní atmosféru. Modrá barva je pro adventní svíčky typická spíše v zahraničí.
Pokud zvolíme adventní věnec, který bude mít pět svící, je potom vhodné vybrat čtyři svíčky stejné barvy a pátou, kterou zapálíme na Štědrý den či Boží hod, v bílé barvě.
Historický původ adventních věnců
Jako téměř se vším, co se týká Vánoc, není úplně jasné, jestli je zapalování adventních světel křesťanským nebo pohanských zvykem. Rozhodně víme, že se křesťanské Vánoce víceméně kryjí s židovskou Chanukou. Během ní se postupně rozsvěcují světla na osmiramenném (někdy devítiramenném) svícnu. Logicky by se tedy dalo odvodit, že křesťanství převzalo tento zvyk od svého staršího bratra.
Na druhou stranu jsou historicky doložené i předkřesťanské zvyky zahrnující zapalování světel, které zřejmě mělo přivolat slunce, nebo oslavování zelených ratolestí, které byly opět symbolem pro brzký příchod jara.
Zkrátka se zdá, že v temném prosincovém období toužily všechny kultury po naději a větším množství světla. Tyto touhy se nakonec promítly i do adventních věnců, které si až do dnešních dnů zapalujeme na našich vánočních stolech.