Český národ má velké množství vánočních zvyků a tradic. Nejedná se pouze o komerční a církevní zvyklosti, ale i lidové obyčeje a zvláštní tradice rodinné. Některé z nich jsou spojené již s předvánočním časem, jiné přímo se svátečními dny a štědrovečerní večeří. Adventní věnce, věšení jmelí, stolování, koledy a obyčeje spojené s pověrami se ve většině rodin alespoň zčásti dodržují a dělají z Vánoc zcela jedinečný svátek.
Tradice předvánočního času
Z křesťanských zvyků přebralo mnoho domácností tradici adventního věnce nebo svícnu. Slouží k odpočtu adventních týdnů, tedy doby 4 týdnů, které zbývají do Vánoc. Advent znamená v křesťanství zahájení nového liturgického roku. V tom čase probíhají intenzivní přípravy na tyto svátky. Adventní věnec se většinou vyrábí z větví jehličnanů a doplňuje se čtyřmi svícemi. Původní určené barvy svící se většinou nedodržují, lze se setkat se svícemi různých barev, velikostí i tvarů. Každou adventní neděli se jedna svíčka zapálí. Adventní věnce mohou být i bez svíček, pak se používají k zavěšení na domovní dveře. Původní věnce visely na stuhách, dnes se pokládají přímo na stoly nebo skříňky.
Trhání barborky je další krásnou předvánoční tradicí. 4. 12., na svátek svaté Barbory, trhají dívky, které by se chtěly vdát, třešňové větvičky, někdy také větvičky zlatého deště. Větvičky umístí do vody, a pokud do Štědrého dne vytvoří květy, dívka bude mít ženicha. Doporučovalo se barborku zalévat vodou, kterou dívka nejdřív nosila v ústech.
Věšení jmelí je původní keltskou tradicí. Tato tradice se dostala do Ameriky a dlouhou dobu byla považována za americkou. Polibek pod zavěšeným jmelím přináší dvojicím štěstí a lásku.
Zvyky na Štědrý den
Na tradice je potřeba myslet i při přípravě štědrovečerní tabule. Podávat by se mělo dvanáct chodů jako symbol měsíců v roce. K jídlu patří také oplatka s medem jako tělo Páně a symbol Slunce. Pod talířem by měla být položena šupina z kapra, která zajišťuje štěstí a dostatek peněz. Mnoho lidí šupinu vkládá i do peněženky. Vánočním symbolem je i zlaté prasátko. Když se měly děti celý den postit, bylo to pro ně velice náročné. Proto se jim říkalo, že kdo vydrží bez jídla, uvidí večer zlaté prasátko. To přináší štěstí.
Během jídla nebo po jídle se krájela jablka. Podle hvězdičky nebo křížku na řezu se určovalo, jestli dotyčného čeká do roka život nebo smrt. Dlouhý život mohlo věštit i pouštění lodiček. Do poloviny vlašského ořechu se umístila svíčka a lodičky členů rodiny se zapálenými svíčkami se vypustily do větší mísy. Ten, komu lodička svítí nejdéle, bude také nejdéle žít. Zpívání koled bylo tradicí při procházení vsí, dnes se koledy zpívají nejvíce u stromečku.
Zajímavým a oblíbeným zvykem je lití olova. Olovo se roztaví a nalije do studené vody, kde ztuhne a ze vzniklého tvaru se věští budoucnost. Děvčata, která se chtěla vdávat, házela střevícem ke dveřím. Když se špička boty natočila ke dveřím, znamenalo to, že se dívka vdá, pokud ne, zůstala dívka ještě rok doma.
Tradic spojených s vánoční dobou je mnoho a liší se podle jednotlivých krajů. Také jednotlivé rodiny mají své oblíbené tradice, které se dědí z generace na generaci.