Boží hod vánoční je v západní civilizaci jedním z nejvýznamnějších svátků v roce. Dnes jej spojujeme s Vánocemi, tedy s oslavami narození Ježíše Krista, které se tradičně datuje právě na 25. prosince. Pokud bychom se podívali do dějin ještě před křesťanskou historii, našli bychom v tomto období další velké svátky, které se vztahovaly k vítání slunce během slunovratu. Křesťanská církev nedokázala tyto „pohanské“ oslavy vymýtit, a tak jim postupem času vtiskla svůj vlastní obsah. Některé původní tradice a zvyky však přesto přetrvaly až do dnešní doby. Většina z nás však vnímá První svátek vánoční v tradičním křesťanském pojetí. Pojďme si o něm tedy něco říci.
Datum oslav Narození Páně se v průběhu středověku ustaloval několik století. Nakonec však připadl právě na 25. prosince a zakořenil natolik, že jej drží lidé po celém světě i o tisíce let později. V České republice si narození malého Ježíška připomínáme tradičně v předvečer Božího hodu vánočního a křesťané následně absolvují půlnoční mši, během které symbolicky vstupují do nového dne, kdy došlo k vtělení Páně. Na západě se potom tradiční zvyky jako předávání dárků odehrávají právě až na 25. prosince.
Jesličky jako symbol Vánoc
Ve 13. století svatý František z Assisi uspořádal první betlém – výjev, který zobrazuje a oslavuje Ježíšovo narození v betlémském chlévě. Na křesťany to natolik zapůsobilo, že se tradice zobrazování událostí u Ježíškových jesliček rozletěla do všech světových stran a stala se z ní jedna z nejoblíbenějších vánočních tradic. Tu oceňují hlavně malé děti, které si mohou prohlížet zvířátka a figurky zobrazující biblickou scénu.
Přestože v průběhu adventní doby můžeme vidět jesličky na různých místech, v kostelech se odkrývají právě 25. prosince jako oslava Ježíšova narození a lidé si je mohou prohlédnout po celou dobu vánoční – tedy až do 6. ledna následujícího roku.
Dnes se s betlémy setkáváme především v podobě figurek, dříve však byly oblíbené i hrané scénky, které zobrazovaly právě dění kolem Ježíškových jesliček, ale i další biblické výjevy.
Bohoslužby
Vzhledem k tomu, že z pohledu křesťanů je Boží hod vánoční jedním z nejdůležitějších svátků v roce, je logické, že je naplněn slavnostními bohoslužbami. Pokud se podíváme na mše slavené v římskokatolické církvi, pak tou nejznámější je ta půlnoční, na kterou se často scházejí i lidé, kteří se jinak ke křesťanství nehlásí. V dřívějších dobách a v některých kostelech se i dnes slaví potom další mše za svítání – říká se jí pastýřská a předčítá se během ní příběh z Lukášova evangelia o zvěstování narození Ježíše pastýřům. Následuje slavnostní bohoslužba v průběhu dne. Na Boží hod vánoční také papež vystoupí s tradičním poselstvím a požehnáním Urbi et Orbi (Městu a světu).
Vánoce a pohanské zvyky
Vánoce jsou naprosto specifickým svátkem, v němž v průběhu staletí naprosto splynuly zvyky pohanské a křesťanské, a to takových způsobem, že dnes už nejsme schopni přesně rozlišit jedny od druhých. Například tradiční obdarovávání, které je pro nás dnes hlavním symbolem Vánoc, nejdříve k církevnímu slavení nepatřilo, případně se omezovalo na almužny, které bylo zvykem dávat i v jiných případech. Původně předkřesťanské zvyky obětí a obdarovávání se však propojily jednak s vyprávěním o darech, které přinesli mudrci malému Ježíškovi, a jednak s apelem na křesťanskou lásku – a najednou byly dárky nejen pro nejbližší, ale i velkodušnost k chudým a trpícím neodmyslitelnou součástí Vánoc.
V minulosti se s Vánocemi a zimním slunovratem pojilo i mnoho pohanských zvyků – jistě nás napadne třeba balada Karla Jaromíra Erbena Štědrý den. V ní jdou o půlnoci – tedy v magickou hodinu mezi Štědrým dnem a Božím hodem – dívky k rybníku, aby si vyvěštily budoucnost.
Den plný odpočinku
Podle lidových zvyků měl být Boží hod vánoční dnem naprostého klidu – žádná práce, uklízení ani stlaní postelí. Jedna z tradic zakazuje také praní prádla, protože na Boží hod by nemělo nikde viset, neboť by to do následujícího období přineslo neštěstí.
Vzhledem k hektičnosti moderních Vánoce bychom si na tenhle zvyk možná mohli vzpomenout a dopřát si jeden den velkého odpočinku i my sami.
Pranostiky
Lidé v minulosti vnímali toto období jako čas velkých zlomů a nových začátků. O tom svědčí i řada pranostik, která se nám dochovala do dnešních dnů. Některé z nich znovu svědčí o touze lidí v těchto magických dnech tak trochu věštit – „Na Boží hod vánoční vítr od západu přinese mor, od východu válku, od půlnoci (od severu) hlad, od poledne (od jihu) dobrý rok.“ Další pranostiky klasicky podle počasí na Boží hod předpovídaly počasí v jiné části roku nebo úrodu, například: „Padá-li na Boží hod vánoční sníh, bude hodně obilí na polích.“ Je ale zřejmé, že se v dnešní době probíhajících klimatických změn starými pranostikami už řídit nelze.